Běžíme k prameni Úhlavy a Úslavy

Mimojiné jsme si běh chtěli užít v našich nejbližších horách, na Šumavě. A nezanedbatelný byl i fakt, že nás čekalo nejmenší převýšení. Pramen Úhlavy je téměř na nejvyšším bodě naší trasy a pak se už jen postupně klesá směr Klatovy k prameni Úslavy.

Na to, že byl konec října, panovalo nádherné babí léto. Lepší počasí jsme si přát nemohli. Ráno chlad, zhruba 4 °C, ale během poledne se teploty vyšplhaly na 15 stupňů a provázelo nás sluníčko. Na cestu jsme se hodně odlehčili, protože jsme si veškeré věci nesli s sebou už z domova. Startem nám bylo Špičácké sedlo, kam jsme jeli vlakem a cílem Číhaň, odkud jsme se vrátili autobusem.

Díky Challenge Grantu jsme se mohli na výzvu opět řádně dovybavit a moje nová Dynafit běžecká vestička, která pobrala neuvěřitelné množství věcí se skvěle osvědčila. Tentokrát jsme si zabalili zejména energii ve formě tyček a želé, vodu a magnesium na křeče, kterými jsem v poslední době při bězích nad 15 km trpěla. 

Díky výluce vlaku a dojezdu autobusem, který má zastávku přímo ve Špičáckém sedle, jsme si trasu zkrátili zhruba o kilometr a ušetřili téměř stovku výškových metrů, aniž bychom to předem plánovali. Ze Špičáckého sedla jsme začali stoupákem na Pancíř, abychom se na začátek pěkně zahřáli.

Před vrcholem jsme odbočili na cyklostezku, jež v zimě slouží jako běžkařská trasa, která nás po necelém kilometru dovedla ke krátké odbočce sestupující k prameni Úhlavy. Ten je pro Plzeňáky tím nejdůležitějším, protože pitná voda v našich domácnostech je právě z vod řeky Úhlavy a díky krátkému toku (něco málo přes 100 km od pramene) je voda krásně čistá ještě před vlastním čištěním ve vodárně.

Odtud jsme pokračovali po lehce se vlnící, přesto stále stoupající červené turistické trase na Můstek. Pohled na německý Javor nebo český Ostrý byl přímo sluncem zalitý a provázel nás celou dobu po přeběhu známého šumavského hřebenu.

Seběh po neskutečně měkounkém mechu a vrstvě jehličí byl krásným zážitkem a strašně jsme si ho užili. Z kopce dolů jsme sklusávali k rozcestí Suché studánky a po modré pokračovali lesem na Chřepice. Jen o fous jsme minuli Onen Svět. Uff.

Do Čachrova jsme doběhli už po asfaltce a těsně za Záhradeckým mlýnem odbočili zkratkou (rozuměj mezi krtinci a kravinci) směrem na Úloh. Překrosili jsme železniční trať a po lesní cestě ji kopírovali až na rozcestí s červenou turistickou trasou. Tu jsme ale brzy opustili a vystoupali do Podolí, kolem koňského westernového ranče. – směr Chlístov.

Za Chlístovem, co nejdříve to bylo možné, jsme hopsli znovu do lesa a kolem židovského kostela proklusali lesem do Hradiště. K našemu nemilému překvapení a utrpení uběhaných nožiček nás přivítala betonová panelová cesta, která nás dovedla k tréninkovému okruhu motokrosu. Oproti silným strojům jsme museli vypadat docela vyřízeně.

Cesta nás dál nasměrovala na louku, kde jsem zase trochu ožila, protože pramen Úslavy už byl na dohled. Tedy pramen, ono to spíše vypadalo jako vyschlé korýtko, odkud jen tak líně odkapávala voda. Bylo prostě dlouho sucho a vody málo.

Tady však ještě nebyl náš cíl. Museli jsme doběhnout ještě do nedaleké vesničky Číhaň, odkud jel náš autobus. Tam jsme se propracovali tak nějak indiánským během. Maratónskou trať jsme tentokrát nesplnili, ale jen o fous. Moje koleno si i tak vytrpělo dost a protože už od poloviny trasy začalo protestovat, museli jsme oproti původnímu plánu udělat cestou pár zkratek.

I tak to byl nádherný zážitek, jehož část jsme absolvovali ještě v zimě s dětmi. Šumavský hřeben na Můstek je krásný za jakéhokoliv ročního období. Doporučujeme.