Noc tuleních pásů přinesla našim týmům hned dvě zlaté medaile

Shrnout by se dalo takto: přišly, viděly, zvítězily. Trasa je dlouhá 15,5 km a má téměř 1000 m převýšení. 

Na naše „zlaté holky“ jsme měli hromadu dotazů. Jindřišku jsme vyzpovídali hned ráno v kanceláři, Evče jsme volali a dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí. Více v rozhovoru…

Holky, vy jste jely na závod přímo ve stylu „přišel, viděl, zvítězil“. Byl to pro vás první start na legendární NTP nebo už jste závod někdy dříve jely, a tak trochu věděly, do čeho jdete?

Evča: Tento rok jsem se poprvé postavila na startovní čáru závodu NTP. Předchozí roky jsem byla jen fanouškem. Podporovala jsem svého bráchu, který závodil, a i díky tomu jsem alespoň trochu věděla „do čeho jdu“.

Jindřiška: NTP jsem absolvovala již několikrát, takže jsem věděla, do čeho jdu a těšila jsem se na původní trasu, která se bohužel nechodí tak často, neboť vyžaduje lepší sněhové podmínky. Ale je určitě mnohem zajímavější a zábavnější než její různé alternativy.

Se svou parťačkou jste se daly dohromady už někdy dříve, nebo vaše ženské duo bylo prvním společným závodem a prvním společným vítezstvím?

Evča: NTP byl pro nás s Verčou první společný závod dvojic. Dříve jsme závodily jen „každá za sebe“. Chtěly jsme si to hlavně společně užít.

Jindřiška: Se Simonou se znám již delší dobu, poznaly jsme se na skialpovém přechodu ve Švýcarsku. NTP jsme spolu šly už potřetí – 2x jsme naši kategorii vyhrály a jednou jsme byly třetí.

Vnímáte rozdíl mezi denním a nočním závodem? Jak se ve tmě jelo? Co orientace a značení?

Evča: Musím říct, že noční závod má toho spoustu do sebe. Je krásné se dívat na ta světýlka, která se linou za vámi nebo na krásně osvětlenou Pec pod Sněžkou. Trať byla dobře značená, červená blikající světla ve tmě krásně zářila, nebyl tedy problém trasu trefit. Myslím si, že ta tma dodala ještě větší kouzlo celému závodu.

Jindřiška: Všeobecně mám radši, když se i během závodu mohu potěšit nějakým pěkným výhledem do přírody, ale tentokrát byla krásná jasná noc, takže tím bonusem bylo nebe plné hvězd. Trať byla dobře značena blikačkami a navíc ji znám, takže problém s orientací jsem neměla.

Co počasí? Ještě týden před závodem nebylo nic jisté, ale Matka Příroda chtěla zřejmě vidět parádní závod a nadělila dávku sněhu. Jak jsi podmínky vnímala ty, z pohledu závodníka? Co trasa? Nebyl nikde žádný zádrhel?

Evča: Trasa se nám moc líbila. S Verčou jsme ze Šumavy, kde toho sněhu zdaleka tolik nemáme, o to jsme si to ještě více užívaly. Sice jsme musely asi 3x přeskočit nějaký ten potok, ale stejně to bylo krásné.

Jindřiška: Počasí bylo perfektní. Absolutně jasná a mrazivá noc, dokonalá podmínka pro takový závod. Já jsem jela naštěstí bez problému, ale lehké patálie a problémy zaznamenali někteří závodníci hned v úvodním stoupání pod lanovkou na Růžohorky. Je to poměrně prudký a technický úsek krátce po startu a některým závodníkům to dost podkluzovalo a působilo trable (včetně mojí parťačky – bohužel). V perfektním stavu byly pak i všechny sjezdy.

Jste skvělé sportovkyně (Jindřiška je amatérská mistryně světa i Evropy v terénním triatlonu a mnoha dalšími vítězstvími, Evča je členkou české skialpinistické reprezentace s medailovým umístěním, pozn. red.), ale přeci jen, byla nějaká cílená příprava na tenhle závod?

Evča: Z mé strany úplně specifická příprava na NTP nebyla. Chtěla jsem si zkusit zazávodit i ve dvojici, kde už závodník neřeší jen sebe, ale probíhá tam i nějaká týmová spolupráce. 

Jindřiška: Všeobecně se snažím průběžně hýbat, dost běhám přes zimu na běžkách a dle časových možností  chodíme na skialpech, často však se synem. V podstatě čistě skialpové tréninky neabsolvuji. Takže cíleně jsem se určitě nepřipravovala.  
 

Jaké jsou vaše celkové dojmy ze závodu, z výkonu, z atmosféry?

Evča: Atmosféra byla úžasná, moc jsem si závod užila. Líbilo se mi pouto mezi „parťáky“, vzájemná pomoc a podpora. Těším se na příští rok.

Jindřiška: Závod měl krásnou zimní atmosféru, kterou samozřejmě podpořilo počasí. Pozitivní emoce mezi závodníky byly znát už před startem a v cíli u teplého čaje bylo o čem hovořit.  Až na trochu nepovedený start (ze strany pořadatelů) bylo vše parádní. Klasická trasa je atraktivní a trochu závodníky prověří i technicky, což se mi líbí. Za náš Rock Point Team vše dopadlo na jedničku, ale také jsme nepodaly zcela bezchybný výkon. Pořád je prostor se zlepšovat! (smích)

Děkujeme za odpovědi a držíme pěsti na dalších sportovních výzvách. 

Foto: Jakub Cejpek